Příběh Péti

Můj příběh začal v létě 2023, kdy jsem na sobě začala pociťovat zvláštní potíže – chvilkové závratě, pocity na zvracení a podivné čichové vjemy. Ačkoliv jsem sama zdravotník, nedokázala jsem si vysvětlit, čím by to mohlo být. Jednoho srpnového odpoledne se moje potíže vystupňovaly – cítila jsem brnění levé ruky, a proto jsem se rozhodla navštívit urgentní příjem. Můj praktický lékař už v tu dobu neordinoval a já začínala mít strach a tušit nějakou „zradu“. Po standardních vyšetřeních mi bylo sděleno, že mé obtíže budou nejspíš psychosomatické.

Když se na psychosomatiku odvolal i další lékař, začala jsem si říkat, jestli se jen příliš nepozoruji a nestávám se hypochondrem… Na další vyšetření, tentokrát na neurologii, už se mi vůbec nechtělo. Představovala jsem si, jak tam zase strávím dvě hodiny jen proto, abych se dozvěděla, že jsem nejspíš hypochondr. Za to, že jsem nakonec přece jen na neurologii šla, si dodnes děkuji.

Paní doktorka mi provedla všechna standardní neurologická vyšetření, a jak mi později přiznala, i ona si zpočátku myslela, že o nic vážného nepůjde. Ale aby měla jistotu, poslala mě ještě na magnetickou rezonanci mozku a hlavy, která byla naplánována o dva dny později. Pamatuji si, jak jsem si v tunelu, hledíc přímo před sebe na přístroj, říkala, že tam něco najít musí, že přece nejsem hypochondr ani blázen…

Asi půl hodiny po vyšetření mi volala paní doktorka z neurologie, že bych se měla za půl hodiny zastavit v ambulanci. Řekla mi, že dle výsledku magnetické rezonance je tam nález, ale že se nemám bát, protože nejde o malignitu. Jasně, že mě zachvátila panika – ale „nejde o malignitu“… Hm, to je dobré, to znamená, že to není rakovina. Ne nadarmo se říká, že zdravotníci jsou nejhorší pacienti… Je to totiž ultimátní pravda! :-D Tímto se omlouvám všem svým úžasným lékařům a děkuji, že se mnou mají trpělivost a stále vstřícně odpovídají na všechny mé dotěrné dotazy.

Paní doktorka mi nad snímky magnetické rezonance vysvětlila, že mám v hlavě nádor asi 2×3×4 cm, ale že dle snímků to vypadá na nezhoubný nádor. Říkala jsem si – super, tak to na neurochirurgii vyndají a budu zdravá… Konzultaci na neurochirurgii jsem měla asi o týden později. S operatérem jsme se domluvili, že budeme trochu riskovat, abychom se pokusili odstranit co největší část nádoru. Na operaci jsem měla jít za tři týdny, abych na Vánoce už byla doma. I na neurochirurgii mi lékař sdělil, že dle snímků se jedná nejspíš o nezhoubný nádor, ale jistotu budeme mít až po operaci.

Operace jsem se bála, ale zároveň jsem se na ni těšila. Trvala přes devět hodin. Probudila jsem se na JIP asi ve tři hodiny ráno s obrovskou bolestí hlavy, žízní, ale hlavně s velkou radostí, že jsem naživu, vidím a vším hýbu. Zotavovala jsem se rychle. Za deset dní mi vyndali stehy a mohla jsem jít domů. Bohužel se zprávou, že šlo o zhoubný nádor – astrocytom GIII, a budu muset podstoupit ještě onkologickou léčbu. S tím jsem úplně nepočítala, ale říkala jsem si, že to mohlo být horší, že mám pořád štěstí, že to není glioblastom.

Ještě před Vánoci jsem začala s radioterapií. Čekalo mě 30 návštěv lineárního urychlovače. K tomu jsem každé ráno nalačno užívala chemoterapii v tobolkách. Poté následovalo ještě šest cyklů chemoterapie. Onkologická léčba nebyla příjemná, ale upřímně – představovala jsem si ji mnohem horší. Měla jsem štěstí a během léčby jsem neměla žádné komplikace.

Po Vánocích mě čekala první kontrola na neurochirurgii po operaci. Dozvěděla jsem se jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá byla, že se podařilo nádor vyndat bez viditelného rezidua (zbytku), což bylo skvělé a dodalo mi to naději na uzdravení. Tedy až do druhé zprávy – dle definitivní histologie se jednalo o glioblastom, což je nejzhoubnější mozkový nádor. Byla jsem v šoku… Z nezhoubného nádoru byl najednou jeho úplný opak. Léčí se stejně jako astrocytom, jen vyhlídky nejsou tak dobré. Já ale stále věřila, že se uzdravím, a dělala jsem pro to všechno.

Zapracovala jsem s výživovou poradkyní na stravování, každý den dělala věci, které mi dělají radost, sportovala a pracovala na svém duševním zdraví. Více než rok jsem si z obávaných kontrol na neurochirurgii nosila dobré zprávy – bez známek recidivy. Před Vánoci mi paní doktorka na onkologii řekla, že je spokojená a že za ně jsem teď zdravá. Byla jsem šťastná a vděčná – přesně tohle jsem si přála slyšet.

Bohužel na další kontrole na neurochirurgii se objevil nález, který na magnetické rezonanci nebylo možné rozpoznat – zda jde o recidivu nádoru, nebo o postradiační změny po ozařování. Čekalo mě proto ještě PET/MR vyšetření. A dle něj se ukázalo, že jde o obě varianty. Část jsou postradiační změny, které ničemu nevadí, ale bohužel jde i o návrat nádoru. Čekala jsem další operaci, ale ta by byla extrémně riskantní a já bych nejspíš oslepla. Zbývala mi tak jediná možnost – léčba TTF přístrojem Optune. Nosíte elektrody, které do mozku vysílají impulzy střídavého elektrického proudu, čímž se zabraňuje růstu buněk nádoru.

Ačkoliv je tato metoda známa již téměř 20 let a v jiných zemích Evropy hrazená z veřejného zdravotního pojištění, u nás tuto léčbu pojišťovny hradit nechtějí. Takže kromě diagnózy se musíte vyrovnat ještě s další nepříjemnou věcí. Naštěstí žijeme ve společnosti, která se nezdráhá pomáhat, a tak díky veřejné sbírce a všem dobrým lidem mám možnost se léčit. A věřím, že se pořád mohu uzdravit. Každý den se snažím žít naplno, trávit čas s lidmi, které mám ráda, a dělat věci, které opravdu chci. Tahle nemoc mě mnohému naučila – dřív jsem si spoustu věcí neuvědomovala a brala je jako samozřejmost…

Péťa je důkazem, že i když život přinese nečekané překážky, nevzdává se víry v uzdravení. Momentálně má možnost podstoupit léčbu, která jí dává šanci na lepší zítřky – jenže pojišťovna tuto léčbu bohužel nehradí. Díky podpoře lidí kolem ní se však může stát to, co by jinak bylo nedostupné. Pokud chcete Péťu podpořit na její cestě zpět ke zdraví, můžete tak učinit prostřednictvím veřejné sbírky. Každý příspěvek pomáhá a posouvá ji o krok blíž k tomu nejcennějšímu – k plnohodnotnému životu.

Sbírka Donio pro Péťu

Děkujeme za každé povzbuzení, sdílení i jakoukoliv pomoc.